Stefanie pokračovala ve své práci,ale mezitím k ní přišel její šéf-Jirka...
Neboj se,
boží mlejny melou,
pomalu a jistě.
Někteří to vědí,
a další to zjistěj.
boží mlejny melou,
pomalu a jistě.
Někteří to vědí,
a další to zjistěj.
Boží mlejny melou
to zůstane stejný,
léta, věčnost celou,
melou boží mlejny!
to zůstane stejný,
léta, věčnost celou,
melou boží mlejny!
"Ahoj,šla by si se mnou dneska na oběd??"zeptá se Stefky Jirka."Šla,ale já už obědvala."odpoví."Tak na večeři?"zeptá se jí."Jasně,na večeři jo,ale nevím jestli mě pustí můj šéf..." řekne s ůsměvem.Je strašně šťastná,že ji pozval konečně na schůzku,sama by se k tomu určitě neodvážila.
Zas je tu, jaro je tu, lidi šílí .
Líbaj se jak o život navzájem .
Tohle známe, zas tu máme .
Máj ten divnej měsíc .
Ať žije Petřín .
Zas je tu, podzim je tu, lidi šílí
Líbaj se jak o život navzájem
Tohle známe, zas tu máme
Říjen ten divnej měsíc
Ať žije Petřín
Láska je láska
Když choděj kluci s holkama
Láska je láska. Když choděj kluci s klukama
A holky s holkama
Líbaj se jak o život navzájem .
Tohle známe, zas tu máme .
Máj ten divnej měsíc .
Ať žije Petřín .
Zas je tu, podzim je tu, lidi šílí
Líbaj se jak o život navzájem
Tohle známe, zas tu máme
Říjen ten divnej měsíc
Ať žije Petřín
Láska je láska
Když choděj kluci s holkama
Láska je láska. Když choděj kluci s klukama
A holky s holkama
Asi za tři hoďky si dali spolu srázek na námku.Stefanie se moc těšila na Jirku a Jirka se tolik těšil na Stefanie.Bylo celkem jasný,že se měli rádi.Šli do jedné moc luxusní restaurace a když s tama odešli,tak ji Jirka pozval k němu domů.Ona,ale odmítla...
Ticho láká němý chlad,
posílá ho do nálad,
do slov "Vážně tě mám ráda"
a možná i dál….
Už se pár dní snažím říct,
ticha v nás je čím dál víc
i výkřik má zvuk večernic.
posílá ho do nálad,
do slov "Vážně tě mám ráda"
a možná i dál….
Už se pár dní snažím říct,
ticha v nás je čím dál víc
i výkřik má zvuk večernic.
Přišla do svého ne moc hezkého bytečku a začala plakat,jenomže si neuvědomila při tom pláči,že ji telefonicky odposlouchává Jirka,protože si zrovna spolu volali a Stefka zapomněla vypnout hovor.Proto se z mobilu ozve "Stefi,neplač.Když budeš plakat,tak umřu."V tu chvíli se leknutím málem...(víte co)
Neříkej, že se musím bát,
když máš zrovna strach
žiješ svůj život v refrénech,
já zas po slokách
Neříkej, že mě dávno znáš,
víš co ráda mám
Já mám svůj rock'n'roll
a víc už nevnímám
Směj se, snad to dokážeš
měj se rád
Smíchem, tím mi dokážeš víc
než se zdá
když máš zrovna strach
žiješ svůj život v refrénech,
já zas po slokách
Neříkej, že mě dávno znáš,
víš co ráda mám
Já mám svůj rock'n'roll
a víc už nevnímám
Směj se, snad to dokážeš
měj se rád
Smíchem, tím mi dokážeš víc
než se zdá
Pokračování příště.
Vaše Terra